Mám za sebou první volnější týden po nominacích a náramě sem
si odpočinul. Po příletu z dovolené na severu u Martina mi začaly pro mě
do té doby zatím neznámé stresy trenéra „nominace za rohem a svěřenci jsou
nepřipravení“. Byl to samozřejmě dost pesimistický pohled a umocňoval ho dojem
z návštěvy Martinova tréninku na severu. Měl sem pocit, že jsme ti
největší „vidláci“ a nominace bude fiasko. Velký problém na jihu je že téměř
všichni svěřenci jsou z farmářských rodin a tak když je sezona a spousta
práce nemůžou přijít dřív jak v 6 večer. No a pak je nuťte do vytrvalosti,
když mají za sebou několik hodin na poli, v sadu a podobně…. Naštěstí hned
první týden ze mě tento pocit spadnul a optimismus se mi vrátil. Lepší svěřence
jsem si nemohl přát a trochu jsem se zastyděl, že jsem o nich po příletu se
severu pochyboval. Poctivě chodili před a po práci a makali jak barevný.
Posledních pár dní před odjezdem na sever už jsem měl přesně opačný pocit a to
že vyhrajem naprosto všechno =).
Cesta na sever byla docela očistec, jenže úplně jinak než si
myslíte. Pro mě to byla neskutečná ztráta času i peněz, ale nadruhou stranu já
nic neplatil a tak sem jen držel hubu a krok =)… Než jsme dorazili do Kawerau,
kde byly první dva závody nominace tak jsme si užili tři dny cestování , 2x
přespání a cestu trajektem. Je to tady trochu jinak s cestováním než
s naší reprezentací, když jedeme třeba do Francie tak mám to trvá 20 hodin
a jsme tam. Tady vyrazí a jedou
maximálně do desíti do večera, pak se jde spát a ráno vyrážíme až po snídani .
Takže jsme vyrazili v pátek v 6 večer a v 10 už jsme byli
ubytovaný =). Druhej den jsme dojeli k přístavu a nastoupili na trajekt,
přejeli moře a pokračovali. Jenže se začlo stmívat a tak jsme se ubytovali
podruhé . No a v neděli jsme slavně dorazili do Kawerau na oběd. Výhoda
byla že závodníci nebyli rozlámaný z auta, měli jsme do závodů přesně
týden.
Kawerau je krásná trať, ne tak těžká ale má i úseky kde jsem
musel některé závodnice hodně povzbuzovat aby „omylem“ nejeli okolo. Město
Kawerau má docela vysokou kriminalitu (na zélandský poměry) a tak mě každej den
strašili, ať si nezapomenu všechno schovat, zamknout a podobně. Jenže asi
netuší, že my Evropani už tohle bereme jako samozřejmost a tak jsem žádný
nebezpečí nepociťoval a taky se nic neztratilo. V tréninku před závodem
jsem znovu trochu litoval, že nemáme na jihu divokou vodu s brankama, že
máme nevýhodu a podobně…. Občas sem jim vymýšlel kombinace který neujel nikdo a
pak sem je lovil dole. Trať stavěl Vláďa Galuška a ptal se u každý kombinace
jestli je to takhle oukej a tak jsme neměli strach že udělá něco nejetelnýho.
Nicméně stejně pak přišel někdo z rozhodčích a řekl že je to moc těžký a
tak se to ještě upravilo. Závody v Kawerau se nám jižanům vydařili po dvou
nominačních závodech 5 závodníků v týmu....Po menších oslavách jsme se
sbalili a vyrazili 400km na další dva nominační závody. Mangahao je docela
povedenej kanál kterej ale bohužel většinu roku nemá vodu a tak tam nikdo není.
Je zase v krásný přírodě, ale nadruhou stranu co na Zélandu není….
Mangahao je trochu obtížnější než Kawerau a tak jsme se museli hodně snažit než
jsme natrénovali všechny vlnky a válečky. Po sobotě už bylo prakticky
rozhodnuto že v kategorii K1ž budou dvě jižanky v týmu. V kajakářích jeden
na 100% a druhej musel ještě zabejčit v neděli. Singlíř do kterýho vkládám
velký naděje do budoucna (rozmluvil sem mu kajak a tak už je to C1 specialista
=)) už byl taky v týmu jen bojoval o to být jednička. Kategorie C2 měla
pouze jedinou účast. Po neděli už jsme mohli slavit definitivně a to všech 5
míst v týmu jako po Kawerau. Měl jsem obrovskou radost protože jedničkou v
K1m,C1m i kajakářka sou jižani. Navíc Mangahao je blízko moře a tak jsme k mému nadšení bydleli asi 100 od krásný pláže v parádním domku kam se nás vešel celej tým, v Kawerau jsme bydleli v telocvičně skautů a tak byla postel příjemná změna.
Po návratu mi začalo již zmiňované volnější trénování a
chvíle oddechu. Ale co nevidět začneme s přípravou na MS na Slovensku a
blíží se nám i Mistrovství Zélandu kde máme šanci donominovat ještě někoho do
týmu k kategorii C2 a pár míst v U23 a tak úplný volno nepřichází
v úvahu. Je mi jich až skoro líto když přijdou pádlovat totálně zplavený
z práce na slunci. Tři nejlepší a nejstarší svěřenci mi v sobotu
odjeli na vejšku a tak s nima už bude trénink jen přes emaily a telefon. Ale
dost o pádlování =D ….
Ale vzhledem k tomu že se poslední dobou všechno točilo
okolo pádlování, tak toho moc „z jinýho soudku“ na vyprávění není. Ačkoli
se nám stala nepříjemnost při výletu za tučňáky se nám porouchalo auto a tak
jsme si s Majdou užili odtahu zpět do Alexandry a teď máme jiný vozidlo,
doufám že dočasně, protože je daleko menší, starší a víc žere =). Výlet jsme
nakonec absolvovali v jiném autě a tučňáky viděli, i když docela z dálky.
Velmi z blízka jsme viděli tuleně, navštívili pár hezkých městeček podél
pobřeží a měli vynikající Fish’n’chips, ne
jako v anglii na novinách i když to má asi taky svoje kouzlo …. Majda
bohužel zůstala přes nominace na jihu, měla dost práce v sadech. Nadruhou
stranu si aspoň trochu ode mě a pádlování trochu odpočinula, a bude nechutně
bohatá =D. Navíc tady řídí jak drak, než sem odjel na sever tak měla lekce řízení a musim říct že sem odjížděl dost vybátej. Ale teď už je ostřílená řidička a pokud jedem někam spolu tak už velmi zřídka řídim já.
Utíká to tady šílenou rychlostí, skoro se mi nechce věřit,
že už jen 5 týdnů a opustíme jih nadobro. Pak je na programu mistrovství
Zélandu na severu a po něm už zpátky s týmem na jih nepojedeme. Zůstaneme
těch posledních pár dní v dubnu opět u Martina a na týden poletíme navštívit
Austrálii. Příští víkend máme v plánu vyrazit někam asi na poslední velký
výlet a pak pomalu začnou stresy se suvenýrama pro vás =D
Tak to by bylo prozatím všechno , držte palce na Nationals
protože pokud se zadaří bude z jihu víc než půlka repre =)
Žádné komentáře:
Okomentovat