Ve čtvrtek 11.2. Jsme vyrazili jako úderná Dukla skupina číslo dva směr SAE na tradiční jarní přípravu v teple. Letěl s náma poprvé Tomáš Heger, kterej je v naší skupině už druhou sezonu, ale na Emiráty měl až letos. Nahradil Jakuba Mrůzka z loňska a tak jsme se v podobném složení, dvou singlířek a dvou singlířů vydali na cestu za pískem, sluncem a spoustou dřiny. Odbavování a přeprava lodí je vždycky trochu loterie ale i tentokrát to klaplo a máme je v pořádku sebou. Na letišti v Dubaji sem asi hodinu vyřizoval půjčení auta a potom se nemohl zbavit pracovníka co mi auto předával. Přiletěli sme kolem 7 večer a až tak v půl 9 jeli směr Al Ain. Je to vždycky „načerno“ s přepravou lodí na střeše protože žádná půjčovna nemá za cenu kterou hledáme zahrádky. Pokaždé jen hodíme lodě ve vaku na střechu a vazáky protáhneme dveřma kolem celé střechy. Předpokládáme že by to v půjčovně neradi viděli a tak to děláme až když pracovník předá auto a odejde nebo popojedem dál a tam si to navážem. Tentokrát sme ale byli na docela malém terminálu a pracovník půjčovny nás musel čipovou kartou pustit ven z letiště přes závoru. Tak sem našel asi 100 metrů za závorou budovu kde bylo menší parkoviště a počkal až svěřenci donesou lodě pěšky přes závoru „inkognito“ =) Přeci jen je to cca 60kilo a dokud to nevidí tak na střeše ani nehledají škrábance… Jen co sme navázali a byli na odjezdu zahoukal za mnou policejní vůz. Nablejskanej policista s RayBan brejlema mi řekl že tu není dovolený zastavovat. Vylezl sem ven a dělal zmatenou lesní včelu. Že nemůžu najít výjezd z letiště a že už sem to objel 5x a akorát sem zastavil abych zapnul navigaci. Řekl že je to v pohodě když hned vypadnu tak sem poděkoval a odjel … musel si myslet že sem hodně velkej trouba když za závorou byl jedinej kruhák a první výjezd byl na centrum a druhej zpátky na terminál =) Cestou jsme našli občersvení, kde nám udělali klasiku na kterou jsme se všichni tak těšili, kopec tý nejlepší rýže a hovězí směs. Bylo asi 10 večer a měl pořád docela plno. Baráček v Al Ain jsme dostali celkem rychle a do půlnoci všichni spali.

První tréninky probíhali celkem dobře, kanál se moc nezměnil od minula. I Tomáš který tu byl prvně se tu rychle naučil orientovat. Materiál zatím celkem drží, je to tady vždycky trochu vostřejší. Kanál je dost rychlej a na pár místech žene přímo na zeď a nebo ostrej šutr. Jedinou opravu potřebuje Adamovo prasklina na dně která je spíš kosmetická vada ale mohla by sát vodu tak jí zatřem. Máme za sebou první závodění který proběhlo dva dny zpátky. Zůčastnili se ho snad všichni co tu byli, singlířek se sešlo neuvěřitelných 13 což je jenom o 4 míň jak chlapů. Pro kluky bylo super porovnat se s německým top singlířem Siderisem Tasiadisem a dalšími zahraničními závodníky plus naší špičkou. V plném tréninku pouze se dnem volna se všichni zkoncentrovali jak mohli a závod to byl opravdu se vším všudy. Dva závody po dvou jízdách dopoledne a dvě po obědě s tím že se počítala lepší jízda a bodovalo se prvních 7 lodí. Trať stavěl Heli Oblinger rakouský kajakář který teprve loni ukončil kariéru. Předjízdu jsem jel já a Honza Vondra. Když sem asi 4 dny před závodem kývl na to, že pojedu začal sem být trochu nervózní jestli to vůbec sjedu =) Naštěstí sem to tak úplně nezapomněl a snad jim i něco ukázal….minimálně kdyžtak jak se to jet nemá.

Holky předvedli obě dvě celkem slušné výkony a tak prakticky bezkonkurenčně byl souboj o první místo jen mezi nima. Ostatní singlířky měli s postavenou tratí i s divokou vodou daleko větší trable. První závod vyhrála Janička o dvě desetiny před Mončou a odpoledne zase dominovala Monika. Kluci jeli dopoledne hodně zataženě a ani jednu jízdu nezvládli jet dobrou stopu. Po obědě se ale zkoncetrovali a vyšvihli se na bodovaná místa. Mám z toho dobrý pocit protože jsem čekal že únava jim nedovolí to pořádně rozbalit ale odpoledne mě přesvědčili a snad i sebe, že když hodně chtějí ( dopolední debakl je hodně žral) tak to jde i přes únavu. Holky si navíc vyjeli i věcné ceny a Prize money které věnoval RedBull. Myslim že to byl pro všechny hezký závod… ikdyž já osobně dost trpěl protože jsem celý den natáčel jejich jízdy a abych dobře viděl vylezl sem na vyvýšené místo kam bohužel organizátoři umístili repro soustavu. Pouštěli takový pekla a tak staršně nahlas že sem jim to dvakrát příšerně vytočenej vypnul, jednou vytáhl ze zásuvky a asi milionkrát v hlavě zavraždil na milion způsobů dýdžeje a další co s tim maj něco společnýho. Věci co se valili z repráků nejdou popsat jako hudba. Byla to směs požárních aut, soundtracků z války a skřehotající drůbeže mlátící palicí do plechových popelnic. Každá kompilace měla minimálně čtvrt hodiny a já měl vážně pocit absolutní marnosti. Dvaceti minutový song „ You’re sexy“ ze mě vytáhl život a chtěl sem se oběsit na kabelu repráku. Když sem to už nevydržel a vypnul to tak to přišli zapnout znovu a postavili tam securiťáka ….=) ten ale po půl hodině odešel a tak sem to zkusil znovu. Pak už bohužel neodešel.

Měli sme tu už i celodenní volno a tak jsme jeli do Dubaje na výlet. Tradičně na pláž poslat domů vychloubačný a vytáčecí fotky a do nákupáku největšího na světě. Projeli sme se loďkou mezi trhem s kořením kterou mi doporučil kamarád z minulého výletu, kdy sem tu byl na podzim s bandou od raftařů. Všem se cesta loďkou moc líbila tak sem byl rád, že sem je zatáhl na dobrý místo. Všichni si nakoupili nový oblečení, Adam tradičně čepici , to nikdy neodolá. Podle mě jich má víc jak triček =) Já zase nikdy neodolám nekoupit si tričko. Sice je nemám kam už dávat ale vždycky se dají ty starší „vyřadit“ jako že už jen na nošení na brigády a do posilky. Problém s místem to sice nevyřeší ale já sem s tim morálně v klidu =D

Ještě nás tu čeká necelých 14 dní, hlavně pádlovacích. Pojedeme se ještě podívat do Abu Dhabi a za velbloudama… když je tu ten Tom poprvé ;-)  

Brazílie 2015

Z Emirátů jsme se doma v Čechách moc "neohřáli" a už jsme zase na cestách ... tentokrát v Brazílii, kde budeme součástí mistrovství světa juniorů a třiadvacítek ve slalomu. V Česku jsme se pilně připravovali na 30 stupňová vedra sněhem a větrem =) Musim říct že jsem občas znovu pochyboval jestli je náš sport opravdu na letní a ne zimní Olympiádě. Možná jsem zhýčkán z Emirátů, ale sníh na Velikonoce prostě moc nemusim.

Těsně před odletem do Brazílie jsme měli takovou malou generálku v závodění v německém Markkleebergu. Ani tentokrát nás počasí nepřesvědčilo, že by jsme měli zůstat doma déle. Výsledky z Německa byly tak trochu od všeho něco, na jednu stranu radost z překvapivých umístění které sem nečekal, nadruhou starosti z odhalení nedostatků v přípravě a tudíž špatných výsledků pod očekávání druhých. Samozřejmě to neznamená žádnou pohromu, ale poučilo mě to abych se více před závody soustředil na určitější rozvoj technické zdatnosti... jinými slovy aby Monču tolik nežrali válce =D 

Klika že Monika nepatří mezi typy lidí co po debaklu padají do depresí. Navíc když nás jen týden na to čekala cesta do jižní Ameriky. 

Cesta letadlem byla úplně bez problémů a dokonce sem se i chvilkama vyspal. Což bylo docela důležitý, protože nás po příletu do Sao Paula čekala 1000 kilometrová cesta autem do Foz d'Iguacu. Měli jsme konvoj 8 aut se všemi loděmi. Při cestě do půjčovny aut (nebyla na letišti) jsme dostali školu o místních řidičích. Zařídili nám odvoz do půjčovny, nás 8 řidičů čekalo na dodávku a přiřítil se osobák pro 6 lidí plus řidič. Nasoukal nás dovnitř a v 9 lidech jsme rychlostí 110 na šedesátce vyrazili směr půjčovna. Zjistili jsme že tady budou předpisy asi trochu opomíjenou věcí. 

fotka od Petra Binčíka - cesta na západ 

Většinu času jsme porušovali v konvoji rychlost taky protože to za A bylo daleko a za B se nikdo nechtěl ztratit a to nebylo vůbec těžký když nás předjížděly i kamiony. Rada zkušenějších cestovatelů mluvit s policií zásadně česky se nám vyplatila, protože nám jedno auto stavěli, a když příslušníci zjistili že tady se nedomluví pustili auto bez pokuty dál. Stavěli jsme na oběd v takovým motorestu kde měli open bufet ve stylu "naber si cokoliv" cena byla za gramy ať už čehokoliv. My nečekali tak širokou škálu výběru dobrot a oni zase hladovou reprezentaci slalomářů z čech. Většinou všichni zkusili úplně všechno a pokladnímu asi museli oči přecházet když viděl banán koupající se v sosu s hovězím, na něm sushi a k tomu hranolky s čokoládovou polevou. 

Do Foz jsme dorazili úplně všichni v pořádku a kupodivu i dohromady. Ubytování máme opravdu parádní. Máme na hotelu fitko, bazén, kulečník, fotbálek a další vychytávky na krácení volného času a našli jsme další restaurace ještě lepšího charakteru: All you can eat =) Hovězí už mi po týdnu leze i ušima nikoli však krkem. Máme už i oblíbenej pouliční bar, kam chodíme na tu nejsilnější caipirinhu jakou sem kdy pil. Výlety už jsme absolvovali třeba na vodopády na Brazilsko-Argentinské hranici a musim říct že krásnější padající vodu sem ještě neviděl =) Cestou na tu krásu člověk potká i spoustu podivných živočichů, motýlů a hezky se usmívajících brazilek. Ještě je v plánu navštívit místo kde údajně je tolik papoušků že vám sednou i na ruku. 

Při vstupu do vodáckého areálu jsme dostali školení ohledně nešlapání na rejnoky, vyklepávání hadů z lodí, kontrolování botiček od pavouků a hlavně nenaštvat Čika ... což je podle "pověr" krokodýl Chico, který má přímo u kanálu teritorium. Jenže už je snad asi stejně mrtev takže se nemáme čeho bát =) Klidní jsme byli, protože na pavouky už jsme si zvykli v Austrálii a když jsou ti krokodýli pověra...  Trochu jsme nechápali přítomnost "strážce bojky" což je kajakář na dvoumístném raftu, neustále křižující cestu kolem bojek po celou dobu tréninků. Prý střeží aby nikdo nejezdil za bojky (jsme totiž v přírodním parku s velmi striktními pravidly) ale místní říkají že odhání krokodýly. Že sou tam krokouši s námi už určitě jsme si mohli být jisti hned den na to. Přestala téct voda a tréninky byly odloženy na neurčito. Podle pořadatelů vjel do lopatek čerpadla 3 metrovej krokodýl a rozbil jim to prevít =) Dva dny se pádlovalo jen na oleji a pak naštěstí čerpadlo zprovoznili a mohlo se zase vesele pádlovat i na divoké vodě. Vody je ale bohužel nedostatek a tak má každá výprava nárok pouze na hodinu denně. Snad nám to bude stačit na natrénování všech technických pasáží, kterých tu určitě pár je.... v prostředku trati je nepříjemný válec (hlavně pro děvčata) a v pár vracácích málo vody na pořádný záběr. Na vše co se kolem areálu děje dohlíží Čiko, kterýho předevčírem natočil švícarský trenér v zátoce pod kanálem a hned to dal na facebook takže už ho všichni známe podle obličeje a můžeme si na něj dát pozor... není dokonce ani větší než Monča takže jsme v klidu. Kolem areálu pobíhá stádo Kapibar a pro nás je to docela atrakce, protože jsme skoro nikdo podobný zvíře nikdy neviděli. Kolik už má za poslední týden slalomářů profilovou fotku s Kapibarou nemá ani National Geografic. 

To by bylo pro začátek asi vše... těším se na týden s číslem 2 ;-)

Tady je ještě odkaz na první vlaštovku videí z Brazílie =)

Video

Zprávy z SAE no.3

Jsme za půlkou našeho soustředění tady v Emirátech a všem se nám zdá, že to letí zbytečně rychle. Na kanále už sice známe každou vlnku, absolvovali jsme výšlap na místní kopec, vyfotili se u nejvyšší budovy světa, máchali se v moři nebo se ztratili v největším nákupním středisku na světě, ale pořád tady je co dělat a pomalu se blíží poslední týden…

Výlet do Dubaje byl vcelku vyčerpávající den. Sice jsme se pořádně vyspali a vyrazili až po 10 hodině, ale v autě jsme strávili víc jak 4 hodiny, když počítám cestu tam a zpět plus popojíždění po Dubaji. První na programu byla pláž, na ní nebyli skoro žádní lidé a teplota moře super. Už jsem viděl daleko hezčí pláže, ale bylo to potřebné osvěžení po cestě z Al Ainu. Potom jsme vyrazili do nákupních středisek v centru Dubaje a navigátora mi dělal Kuba Mrůzek. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mě vyplašil za jednu cestu přes centrum. V jednu chvíli povídá o nadjezdu a zařazení se do pravýho pruhu a najednou „ ty vole“ , „ježiši“, „pane bože“ …. A podobný výkřiky vždycky když viděl nadupanou káru. A protože mám pocit že jediná nenadupaná kára byla ta naše tak si asi umíte představit kolikrát mě vylekal že jedu blbě…

V nákupním středisku jsme zabili skoro půl dne a až se setmělo, tak jsme se vymotali zázrakem ven z budovy a počkali si na představení osvícených fontán před nejvyšší budovou světa. Nahoru do budovy jsme se nedostali protože jsme podcenili, jak moc dopředu se to musí rezervovat … týden je málo ;-) I tak jsme ale viděli spoustu velkolepých budov, ikdyž ne z ptačí perspektivy… Snad příští rok.

Náš oblíbený podnik na oběd nás posledně pobavil, když děti zdejšího kuchaře nám krátily čas čekání na jídlo svým vystoupením. Zhruba 4-5 letý kluk a holčička obíhali všechny sloupy okolo a schovávaly se před námi. Holčička do toho občas tahala cihlu tvárnice a klučina měl v ruce větev z palmy. Když měl pocit, že mu věnujem málo pozornosti začal větví zametat nebo s ní bouchat o zem a mávat. Byly moc roztomilý a vydržely to celou dobu, dokud nám kuchař nedonesl jídlo a děti neposlal hrát si za barák.

Výstup na místní kopec už mají za sebou asi všichni, co tu někdy byli na soustředění a tak jsme nechtěli být první vyjímka. Za půl hodinky jsme byli nahoře a udělali si tradiční selfie aby nám věřili, že i my tam byli. Cesta dolů byla daleko náročnější, kameny byly dost často uvolněný a svah celkem strmý. Možná jsme si taky mohli vybrat lepší čas než pravý poledne, kdy slunce pralo jak divý… Ale máme to už za sebou a myslim, že už to nikdo z nás podruhé nepůjde =).

Co se týká pádlování, tak už to pomalu začíná vypadat dobře. Až se vrátíme do Prahy tak budeme mít jen tři týdny na úplné doladění formy a hurá do Brazílie. Monika už si na pravou stranu věří celkem dost a to byl jeden z hlavních cílů soustředění v teple. O eskymákách teď už radši nemluvím ;-) schválně si zkuste tipnout na jakým čísle se zastaví naše statistiky. Monča už se asi předběhnout jen tak nenechá. Ale je dobře že jezdí i těžký kombinace a nebojí se zvrhnutí....Janě pořád bohužel chybí síla, ale to bude jěště na dlouho. Asi nebude nikdy extra silový typ, ale dohání to taky nebojácností a až si začne víc věřit na přehmat tak to bude dobrý... Kluci to tady maj jako na houpačce, jednou jezdí perfektně a jindy je to bída... Zase záleží hlavně na tom jakou postavim trať, ale musí si zvykat ... přeci jenom už sem stavěl i nominační tratě na závodech ;-)

V neděli budeme mít zase den volna , tak uvidíme co tu ještě podniknem 

Fouky      

 

Novinky z Emirátů

Pomalu za námi bude první týden jarní přípravy v teple. Všechno zatím probíhá víceméně podle plánu. Závodníci si začínají zvykat na zdejší terén, stále méně odíráme slalomovou dráhu ať už lodí pádlem nebo hlavou. Ikdyž Monika zvětšila jeden vracák, když podrobila umění místních stavařů zkoušce loď versus kamenný břeh. K podivu všech přihlížejících prohrál kámen a musel se klidit. I kůže se z rudé mění v ne tolik provokativní barvy, ačkoli se pořád setkáváme s výsměchem ostatních co jsou tu dýl, že jsme sejráci. Statistika eskymáků se začíná pomalu plnit a už nemáme nikoho „se suchou hlavou“. Já sem si byl taky už zapádlovat a ještě určitě někdy půjdu. Ve vedení je Monča s 9 eskymákama a o jeden míň má Janička. Kluci se zatím drží trochu zpátky v tomhle ohledu =D

Našli jsme si už oblíbenou „restauraci“ kde se nejradši stravujem. Je to necelých deset minut autem a velká výhoda je nejen v ceně (10 AED za porci), ale i v tom že odpadá dilema, kdy nevíte co si vybrat. Točíte kuře s hovězím, a protože včera jsme dali hovězí, dneska je řada na kuře… Chuť je vinikající a množství potěší i takový jedlíky jako Adama ( ten je schopen sežrat kýbl pro 3 v KFC a ještě říct že má hlad ).

Na dětském hřišti sme si udělali provizorní posilovnu, moc dětí tu stejně není a ty co nás při posilování viděli už na hřiště nevkročí, protože se budou bát, že se po nich bude chtít něco podobnýho…

Ve volným čase jsme propadli hazardu a mastíme karty, na žádný větší výlet kromě okolí jsme ještě nevyrazili, ale máme jich v plánu hned několik. První celodenní volno bude ve středu, kdy bude určitě v plánu Dubaj a pláž. 

Správnej Poker potřebuje POKER FACE a protože ho Adam neumí udržet potřeboval šátek ... Když mu přijde dobrá karta rozšíří se mu nosní dírky a vykulí oči =) 

Zprávy ze SAE no.1

Teprve uplynuly necelé dva měsíce z roku 2015 a já už nevím o čem psát dřív… =) Leden byl z poloviny strávený na běžkách, tu druhou jsme pádlovali, hráli, tančili a připravovali se na únor, který měl být už hlavně o vodním slalomu a odjezdem za teplejším počasím na tréninkový kemp do Al Ainu.

Téměř celá moje skupina má stejný vrchol sezony, a to dubnové MS juniorů a třiadvacítek v Brazílii. Protože se tento závod kvapem blíží, tak nemůžeme čekat až se víc oteplí a musíme makat na vodě. Pádlování v Čechách se občas zdálo být už „přitažené za vlasy“, když sem třeba na závodníky přes vánici skoro neviděl, nebo branky měnily polohu ze svislé na vodorovnou … Jsem až skoro hrdý na moje svěřenkyně a svěřence, kteří i v tomto nečase jezdili, jako kdyby bylo počasí na koupačku a vesele se převraceli pravidelně alespoň jednou-dvakrát týdně… někdy i dvakrát za trénink. Holky samozřejmě statistiku vedou, ale kluci se taky můžou chlubit prvními eskymáky sezony 2015. Otázkou zůstává jestli jsou opravdu tak zocelení, že i v zimě jezdí riskantně jako v létě, leví, nebo já stavím kraviny a mají mě za Herodesa…. Ale nebylo jen špatné počasí, občas se zdálo že si jaro o hodně pospíšilo a svědčil o tom fakt, že i já jsem šel na vodu, ačkoli sem říkal že dřív jak v květnu na vodu nevlezu.

Byla to paráda! Ruce si techniku ještě jakž takž pamatovaly, dech stíhal a branky sem pořád trefoval, ale nohy … Ty si zvykly na roli trenéra asi nejdřív. Zhruba tak 5 vteřin po zakleknutí do lodi už mi bolestí dávali dost najevo, že tohle sme si nedomluvili… Nakonec sem je dokázal ignorovat ( s pár pauzama) dobrou hodinku a čtvrt, po které následovalo 10 minutové vylejzání a škrábání se na břeh s nefunkčníma fajfkama plnýma mravenců. Ale ničeho nelituju =) bylo to parádní poježdění ! 

Mám pořád větší a větší radost z toho, že se mi pomalu rozrůstá skupina trénující v Praze. K holkám letos přibyl Adam, nováček na dukle který si zařídil ve škole individuál a máme ho téměř každý týden v Praze alespoň na 3, většinou ale i na víc dní. Je to prospěšný řekl bych úplně všem. Pro Adama je to systematický trénink, častěji na divoký vodě, kdy navíc není na vodě sám, pro holky je to prostě chlap ve skupině a uvolněnější nálada na tréninku, a já nemám na vodě jenom baby… takže sebevražda se odkládá na neurčito… ;-) K tomu všemu se ještě snaží Tomáš a Vojta Hegerovi z Hradce přijet kdykoliv můžou na prodloužený víkend, takže potom mám skupinu téměř perfektní.

Kromě pádlování se posledních pár měsíců věnujeme o dost víc intenzivněji muzice v naší vodácké kapele Sjetý Noty. Už dřív sem psal že jsme museli posílit v kapele řady, a s nynější bandou obrážíme vystoupení daleko častěji než dřív… Může za to hlavně Láďa Vlček kterej domluví ledacos. Třeba necelý týden staré vystoupení bylo na vsi Zahrádky a šlo o Myslivecký ples. Pro nás nová zkušenost, kdy sme si kromě songů, který běžně hrajem (některý sme teda hrát nemohli…) museli nacvičit i polky a valčíky. Naštěstí tam bylo i dost mladších posluchačů takže se naše obavy, že budem možná cenou do tomboly hned vedle střelenýho kance a srny rozplynuly po odehrání prvních 4 songů a parket byl téměř plný. Tomu nahrával taky fakt, že parket nebyl extra velkých rozměrů =) . Naše další hraní vypadá na nějaký jarní závod ve slalomu a hrozně rádi by sme taky vystoupili na Wave festivalu v létě v Českých Budějovicích. Organizátor Kuba Prüher už nám napsal že s námi počítá a tak budeme celý červenec pilovat naše kvality. 

 

Tuhle aktualizaci píšu 25.února v kraťasech, bez trika a venku. Nejsem demonstrant hnutí za návrat léta ani blázen, ale už dva dny si „válim šunky“ v Emirátech na soustředění. Odletěli jsme jako 9 členná skupina v pondělí ráno a už za sebou máme dva tréninky na místním kanále, kterej se nachází za městem Al Ain v nádherným areálu. Připojili jsme se k ostatním Čechům, kteří tady už dávno pádlují. Tenhle areál funguje teprve třetím rokem, ale každou zimu tudy projde snad každá reprezentace vodních slalomářů. Budeme se tady tři týdny soustředit na pilování techniky a formy na dubnový světový šampionát v Brazílii. Pro mě je to první zkušenost s tímto areálem a třeba pro Adama to byla vůbec první cesta letadlem. Nemohli sme z něj spustit oči při vzletu a občasných turbulencích =) . Pokaždý se na nás podíval s obrovskýma očima kterýma se ptal jestli je tohle normální, když viděl náš smích tak se celkem rychle uklidnil, ale opakovalo se to při každý další turbulenci. Při vzletu řekl podle mě tak 25 krát „ty vole hustý“. Pamatuju si ještě svojí první cestu letadlem a probíhala asi dost podobně, takže sem se na jeho reakce docela těšil. Příjezdem na ubytování a pohledem na náš baráček Adam dokonce rozjel něco jako vítězný taneček, jeho radost asi umocnilo i to že sme cestou stavěli v KFC. Poprvé je tu i Janička a musim říct že když sem viděl obtížnost kanálu tak sem měl o ní trochu obavy, ale zatím zvládá všechny nástrahy trati dobře. Je dobře že si eskymáky pilují průběžně celý rok ať je červen nebo leden, protože tady jich bude zapotřebí =) Začali jsme hned se statistikou a vedeme si přehled kolik kdo nasbírá obratů za následující tři týdny. Po prvním dni vede Monča se 4 eskymáky, pronásledovaná Adamem kterej má jen o jeden míň. Janička má zatím dva a Kuba jezdí patrně pod svoje možnosti protože ještě nezvedal… =)  Mám tu tyhle čtyři koně, společně s námi letěl ještě Honza Vondra se třemi závodníky. 

 

To by bylo pro dnešek vše co napíšu…

Fouky  

Oživení ?!? =)

Od posledního příspěvku uplynul rok a měsíc... trochu sem na blog zanevřel ale pomalu se mi blíží další cestování po světě a tak by byla škoda kdyby sem blog nechal úplně zaniknout.

Dnes jsem na soustředění v Harrachově se svojí tréninkovou skupinou. Budou to naše poslední běžky v letošní zimní přípravě. Pomalu se nám blíží soustředění v teple, letos nás čeká příprava v Emirátech a v dubnu vrchol sezony MS juniorů a třiadvacítek v Brazílii. Zatím všechno klape jak má a uvidíme jak se letos bude dařit.

Protože sem nepřispíval víc než rok tak se samozřejmě udála spousta věcí. Z těch nejdůležitějších v trenérský kariéře zmínim třeba MS v Austrálii a ME v Makedonii.... na obou akcích se docela dařilo. Monča jakožto stálice uhájila roli favoritky a na obou šampionátech byla na bedně (stříbro MS, bronz ME) ...Do tréninkové skupiny přibyl Adam Lerch z Klášterce z čehož mám obrovskou radost, protože už mu pomáhám stejně několik sezon a teď je "jeden z nás" a můžu se mu věnovat už oficiálně naplno...

V raftingu jsme dokázali v sezoně 2014 vybojovat 1.místo v nominaci na MS 2015 v Indonésii a tak si v listopadu balíme kufry =) hrozně se těšim.

V muzice je to taky čím dál lepší... zkoušíme výrazně častěji a vystupujeme taky daleko víc než dřív. Museli jsme jako kapela posílit řady ... Za Micháče se ujal kytary jeho svěřenec a obdivovatel =) Filip Kořínek , kterýmu všichni říkaj Kořen. Basák už není Miluna ale taťka Pidliše Láďa ... Hlavně jeho vinou zkoušíme víc. Je to obrovskej nadšenec a do kolektivu perfektně zapadá... 

Dneska teda jen takhle krátce a dávám si za úkol být v příspěvkách pořádnější ;-)

Prosincová aktualizace

Štědrej den je tady a s ním další oživení blogu. Už sem u rodičů v Klášterci a budu tady přes svátky dokud nevyrazim opět za Vencou Chládkem do Roudnice a následně do Třebušína. Loňský silvestr sem kvůli zélandské zkušenosti propásl, ale tenhle už si zase ujít nenechám. Dneska zajdu navštívit kláštereckou loděnici a Matěje abych si užil trochu nostalgie. =)

V roli trenéra, pokud počítám jen "dukláckou" část, jsem už čtvrtej měsíc a je to pořád lepší a lepší. Baví mě to pořád víc a víc  Mám za sebou už i soustředění na horách. Jedno na kole a druhý jen týden zpátky na běžkách. Musim říct že mi vůbec nevadí že už se nemusim nikam honit =) Pár kil sem přibral a ty kopce už sou nějak strmější než minule nebo co =D Každopádně pauziček užívám dosyta a soustředim se hlavně na svěřence (teda spíš tu dívčí část) který běhaj pořád pomaleji než já a tak na ně rád čekám =). Poslední den soustředění sem se přidal do štafet naplno a málem sem umřel. První kolo sem s vypětím úplně všech sil udržel krok s ostatníma a pak přišlo kolo druhý a krize se dostavila v prvním kopečku a už se mě nepustila. No a to nás čekalo ještě daších 8 kol .....Bez tréninku to prostě nepůjde jinak než rekreačně ale co ... i to mě baví =)

naše DUKLA skupina v Harrachově 

 

Z akcí co nás teprve čeká musim připomenout hlavně Florball Cup kterej bude zároveň 1.memoriálem pro Michala. Věřim že nás tam bude co nejvíc, navíc jsme se s pořadatelem (oddílem USK) domluvili že tam znovu zahrajem jako bohužel okleštěný Sjetý Noty a tak to pro nás bude ještě emotivnější akce. Hned potom pojedu se svojí skupinou na týden do Harrachova a pak už ten čas hrozně poletí. V únoru už bude první soustředění v teple až do půlky března a na začátku dubna už Austrálie a MS juniorů a U23 . Mám teda co dělat abych připravil všechny na tak rychle přicházející vrchol sezony . Takže teď pár dnů volna a pak to znovu začne.

 Chtěl bych Vám všem co můj blog čtete Veselý Vánoce a Štastnej novej rok!